marysa1

Jaká byla Maryša?

Autor: externi_prispevovatel | 03.12.2014

Tři krátké recenze na hru Maryša, kterou jsme navštívili…

Dílo Maryša od bratří Mrštíků je celkem zajímavé a myslím si, že členové Divadla Různých Jmen ho pojali velice dobře, ale samozřejmě pár chyb je možných najít. Nejsem žádný velký kritik, abych dokázal popsat vše co mi přišlo dobré a nebo špatné, ale pokusím se napsat mé pocity z celé hry.
Jednak bych chtěl ohodnit herecké výkony, které byly vcelku dobré a nic moc je nekazilo, některé pasáže byly velice dobře zahrané a vcelku uvěřitelné. Nejvíce se mi líbil herecký výkon Jana Szymika jakožto otce Maryši, hlavně v „opileckém stavu“. Také musím pochválit Milana Enčeva, kterému role Vávry podle mého názoru velice sedla. Co se mi naopak moc nelíbilo, ale byla obohacení hudbou především scéna, ve které Francek v podání Lukáše Buriana zpívá k Maryšiným rodičům a přišlo mi, že by se tato scéna docela snadno obešla beze zpěvu.
Také se mi značně nelíbily světelné efekty, které doprovázely dramatické scény, pro dramatický efekt vcelku pěkné, ale kvůli intezitě, se kterou se vždy světla rozsvítila, si nešlo tyto dramatické scény doopravdy užít. Jelikož si každý musel krýt oči, aby vůbec  viděl, což podle mého názoru nebyl moc dobrý krok.
Jinak se hra celkově líbila a doufám, že se Divadlo Různých Jmen vrátí do Třeboně, aby opět zahráli nějakou klasiku.

Radek Růžička

——————————-

Divadelní ztvárnění bratří Mrštíků sehrála skupina Divadlo Různých Jmen. Výkony herců byly doprovázeny hrou na akordeon v podání Vojtěcha Havelky a živým zpěvem. Zpěv má významný podíl na odlehčení hry. V dramatu zaznějí lidové písně a také autorské písně režiséra Lukáše Buriana.
Režisér Burian upozornil na hlavní myšlenku, kterou Mrštíkové naznačili. Nejde pouze o drama nenaplněné lásky mezi Maryšou a Franckem, ale také o tvrdý způsob života lidí na vsi. Hlavní roli Maryši režisér svěřil temperamentní Romaně Goščíkové. Projev krutého Vávry zahrál silný Milan Enčev.
Výtvarně nejvíce zaujme tmavý kostým s vyšívanými korálky Lízalovy ženy, později se do něho převleče Maryša. Kostým třech přadlen, které párají vlnu u hospodského v plyšových čepicích, se mi zdá velmi nevzhledný. Během vystoupení nás může párkrát nepříjemně oslnit světlo ze semaforu.

Kateřina Macháčková

——————————-

Maryša, v podání Romany Goščíkové má pro strach uděláno. Nebojí se pření s otcem. Umí naložit s osudovou proměnou v paňmámu, Franckovi umí dokonale odporovat, i když jí nešťasten klečí u nohou. Maryša v podání Goščíkové je po celou dobu hry pevná, vzbuzuje respekt a dokáže svou vášeň vložit do jednoho polibku. Mně osobně přijde, že roli Maryši dokázala ztvárnit dokonale. Ať už svou nenávist k Vávrovi či city k Franckovi.
Francek, kterého ztvárnil zároveň i režisér této hry Lukáš Burian, měl výjimečné vlastnosti. Jako Maryša měl svou hlavu. Nikdy se nevzdával svého cíle bez ohledu na to, jestli bylo možné ho dosáhnout či ne. Maryša k Franckovi během dvou let, co byl na vojně, změnila city, ale Francek ne. Miloval ji i přesto, že se provdala za Vávru a nepočkala na něj. To na moje pocity zapůsobilo asi nejvíce, a proto si jeho roli budu pamatovat asi navždy.
Rodiče Maryši – Lízalku a Lízala, zahráli Valérie Zawadská a Otta Rošetzký. Tito dva lidi pro mě byli záhadní. Nedalo se předvídat jejich kroky a to mi způsobovala neklid. Z Lízalky jsem někdy měla až strach a bylo neuvěřitelné, jak rychle jsem si z ní uměla získat respekt. Lízalova role mi moc nesedla. Přišlo mi, že neuměl moc zapůsobit na city diváků, ale třeba jsem měla takový pocit jen já.
Mohla bych tu vypisovat všechny postavy, ale to mi přijde zbytečné, protože bych k nim neměla co říct. Nemohla bych říci, že se mi jejich ztvárnění rolí líbilo či ne. Ale o jedné osobě se ještě zmíním. Role Rekruta s harmonikou, kterou si zahrál Vojtěch Havelka. Tento herec na mě svou rolí zapůsobil nejvíc pozitivně. Nejen svými pěveckými výstupy, ale hlavně dokonalým vyjádřením emocí pouze pomocí obličeje.
Všechny kostýmy byly něčím výjimečné. Nejvíce se mi líbila jednoduchost, která byla použita u Francka a Rekruta. Vávrovo kostým, byl typický jako pro sedláka z pohádky. Nejméně se mi však líbil kostým Lízalky a později Maryši. Černá barva se zlatavými výšivkami na mě působila pesimisticky. Vzbuzovaly v člověku respekt k dané osobě, ať už k herci či osobě, kterou představovali. Obecně bych řekla, že tato hra byla až na pár výjimek zahrána velmi dobře a jsem ráda, že jsem se na ni mohla jít podívat a zažít její atmosféru na vlastní kůži.

Kateřina Vondráková